Tadeáš Kříž je bojovník tělem i duší, i přes diagnostikovanou těžkou oční vadu se nevzdal a díky divoké kartě se probojoval na Zimní paralympijské hry v PyeongChangu 2018. Tadeáš se může chlubit nejenom výbornými výsledky ve sjezdovém lyžování, ale také úspěchy ve sféře biketrialu. Více se dozvíte v krátkém rozhovoru.
Základní informace – kam chodíš na školu, co máš a nemáš rád, cokoli tě napadne na sebe prozradit.
Studuji třetím rokem na Univerzitě Palackého v Olomouci, obor Aplikované pohybové aktivity na fakultě tělesné kultury. Mimo lyžování se věnuji závodně i biketrialu, který dělám už 16 let. Dále ve volném čase rád poslouchám hudbu, sleduji filmy nebo hraji hry.
Jak ses dostal k sjezdovému lyžování?
Musel jsem absolvovat zimní lyžařský kurz v rámci studia na vysoké škole. Na kurzu si mě všiml vedoucí katedry Zbyněk Janečka, který se věnuje lyžování zrakově postižených a nabídl mi tuto možnost.
Když ses dozvěděl o divoké kartě, jaké první myšlenky a pocity se ti honily hlavou?
Dozvěděl jsem se to od Zbyňka Janečky po telefonu. Byl jsem hodně nadšený, protože jsem chtěl aspoň jednou v životě vyrazit na paralympiádu. I proto jsem se do lyžování pustil.
Jak hodnotíš své výsledky a účast na paralympijských hrách?
Celkově to pro mě byla veliká zkušenost a zážitek. Nikdy jsem na tam velké sportovní akci nestartoval, takže jsem si to moc užíval. S výsledky jsem spokojený tak na půl. Obří slalom se mi povedl nad očekávání, na druhou stranu mě mrzí nedokončený slalom.
Jaký byl tvůj největší zážitek na paralympijských hrách? Je něco, co tě překvapilo?
Celkově asi to, jak organizačně celá akce probíhala, a zázemí, které bylo pro sportovce připravené.
Je tu kromě lyžování ještě něco, čemu se věnuješ?
Věnuji se biketrialu. Je to můj letní sport a mám tam spoustu dobrých kamarádů. V poslední době se dost věnuji i mladším nadšencům a snažím se jim předávat rady.
Kolik času přibližně strávíš sportem? Máš čas na studium, popřípadě na svůj osobní život?
Sportoval jsem už od malička, takže sportu dávám dost a on mi to bohatě vrací. Při mém vytížení není jednoduché studovat a dost často jsem pryč. Učitelé se mi snaží vyjít vstříc, takže to zatím zvládám. Jelikož moje vada zakazuje konzumaci alkoholu a mám doporučené vyvarovat se zakouřeným prostředím, tak moc na akce nechodím.
Chtěl bys něco vzkázat lidem, které potkal podobný osud?
Každý handicapovaný člověk má možnost sportovat a věnovat se nějaké činnosti. Stačí jen chtít a začít. V dnešní době je spousta sportů, které se dají dělat, a je i spousta asistentů, kteří při začátcích podají pomocnou ruku.
ptala se Veronika Vítková, studentka APA
